O kolektorech

Požadavek na ukládání inženýrských sítí do společných podzemních prostor se poprvé objevil v souvislosti s řešením energetického zásobování měst s velkou koncentrací zástavby. Klasické ukládání inženýrských sítí přímo do země zabíralo příliš velkou část mnohdy velmi drahých pozemků. Současně jejich výstavba, provoz, údržba, opravy a rekonstrukce byly časově i finančně velmi náročné. Kromě délky oprav a rekonstrukcí nelze opomenout ani velmi významný vliv na životní prostředí a plynulost energetického zásobování obyvatelstva. Při klasickém způsobu uložení vznikaly velké škody na komunikacích i zásobovaných objektech a negativně ovlivňovaly životní prostředí.

Myšlenka ukládání inženýrských sítí do kolektorů není v Evropě přitom žádnou novinkou. Již v letech 1863–1904 byla budována a následně uváděna do provozu kolektorová síť v Londýně, v roce 1920 v Curychu a v letech 1928–9 v Berlíně.

V Praze lze za začátek systematické „kolektorizace“ považovat závěr roku 1968, kdy u rozpočtové organizace Technická správa komunikací (odd. mostů) byl zřízen referát pro výstavbu a provoz kolektorů.

Jako první na území hlavního města Prahy byl v roce 1969 uveden do provozu kolektorový podchod v délce 128 bm, vybudovaný jako součást rekonstrukce Chotkovy silnice. První lokalitou v projektu komplexní kolektorizace Prahy bylo sídliště Severní Město-Ďáblice, kde byl roku 1971 uveden do provozu dnes nejstarší kolektor. V průběhu sedmdesátých a osmdesátých let pokračovala výstavba kolektorů na sídlištích Jižní Město, Modřany-Komořany, Horní Měcholupy-Petrovice, Černý Most, Barrandov, Radotín-Berounka, Řepy a dalších. Na všech sídlištích byla kolektorová síť budována hloubením. Výstavba kolektorů na satelitních sídlištích až na malé výjimky v současné době prakticky nepokračuje.

Kolektorizace centra města

Náročnější pro stavbaře byly a jsou kolektory ražené budované v centru Prahy, kde se hloubka jednotlivých tunelů pohybuje v rozmezí 5 až 35 m. Některé z kolektorů mají průměr větší než tunely metra. V centru Prahy jsou dnes v provozu kolektory C1 (z náměstí I. P. Pavlova na Senovážné náměstí s odbočkou na Anenské náměstí), C1 A (mezi Příkopy a Smetanovým divadlem), Rudolfinum, Nová Radnice, Celetná, Žižkov, nábřeží Ludvíka Svobody a Tylovo divadlo. Koncem roku 2007 byl dokončen kolektor C1A–Vodičkova, který spojuje Václavské a Karlovo náměstí. Zatím posledními kolektory vybudovanými v centru města jsou kolektory Václavské náměstí B a C uvedené do provozu v roce 2010.

Nejen v Praze, ale i v některých dalších městech v České republice byly vybudovány kolektory. Najdeme je v Plzeni, Mostě, Karlových Varech, Jihlavě, v Ústí nad Labem, Brně, Ostravě a dalších. Jejich výstavba se však většinou uskutečňovala jako účelová ve velmi malém rozsahu. Snad s výjimkou města Brna nemá výstavba kolektorů koncepční charakter, požadovanou kvalitu monitoringu prostředí ani technického zabezpečení provozu kolektorů a v nich uložených inženýrských sítí.



 
logo
Fotogalerie