Kolektory jsou průchozí podzemní liniové stavby, které slouží k vedení a ukládání inženýrských sítí (trubních i kabelových). Inženýrské sítě jsou tak přístupné pro stálé kontroly, opravy a údržbu. Případné závady se odstraňují přímo v kolektoru a bez porušení komunikací.

Základní normou, která upravuje problematiku vedení inženýrských sítí v kolektorech je ČSN 737505. Stanovuje předpoklady pro využití prostor kolektorů a technických chodeb pro vedení technického vybavení. Kolektory lze dle způsobu jejich výstavby rozdělit na:

Ražené hloubkové kolektory – kolektory ražené klasicky plně mechanizovanými nebo nemechanizovanými štíty ve velkých hloubkách a mohou tam být vedeny v optimálních trasách (2. kategorie vedení technického vybavení).

Mělce ražené kolektory – kolektory ražené v menších hloubkách, které mají vazbu na uliční síť (3. kategorie vedení technického vybavení). Ražené kolektory nejsou vázány na půdorys uliční sítě.

Hloubené kolektory – jedná se o kolektory hloubené z povrchu, složené z prefabrikátů, případně monolitické.

Do systému kolektorů patří i další stavby:

Kolektorové podchody – jedná se o samostatné kolektory pod důležitými komunikacemi (dálnice, kolejový svršek, mosty).

Technické chodby – jsou pokračováním kolektorů v suterénech bytových objektů.